dojemně Czech
Translation dojemně translation
How do I translate dojemně from Czech into English?
Synonyms dojemně synonyms
What other words in Czech have the same or similar meaning as dojemně?
Examples dojemně examples
How do I use dojemně in a sentence?
Movie subtitles
Dojemně skličující!
It's movingly dismal.
Čerta se starám o cokoli nejméně o práci jak ji dojemně a s notnou dávkou fantazie nazýváte.
I do not give one damn about anything, certainly not my work, as you so touchingly and ingenuously call it.
Má drahá slečno Birchfieldová jak jste dojemně naivní.
My dear miss Birchfield, How touchingly naive you are.
A vrátíte mi také můj úpiseček. - Vy mne žádáte tak dojemně.
Since you're asking so nicely.
Ale líbali se dojemně, že?
They kissed sweetly, didn't they?
Nevěděl jsem, že umím psát tak dojemně.
I never knew I could write anything so touching.
Jak dojemně.
How touching.
Četl jsem tu knihu vydanou v roce 1951, abych zjistil proč se tak dojemně krásný a tklivý příběh stal nástrojem nenávisti.
And I read this book to find out why this touching, beautiful, sensitive story, published in July 1951, had turned into this manifesto of hate.
Je to dojemně -a tvoje matka je moudrá žena. -Díky.
It's moving, and your mother is a very wise woman.
Bylo to podivně dojemně.
It was oddly touching.
Dojemně, že?
Pretty touching, isn't it?
Dojemně.
How touching.
Tak dojemně odhodlaná uprchnout, ať už to bylo před čímkoli.
So pathetically determined to run away from whatever it is you used to be.
Jak velmi dojemně!
Oh, how very moving.
News and current affairs
Všichni byli vděční za angažmá mezinárodního společenství, ale dojemně popisovali obrovské ztráty na životech, které Kaddáfí vlastnímu lidu způsobil.
They were grateful for the international community's involvement, but described in moving terms the huge loss of life that Qaddafi had inflicted on his own people.
Ani tehdy ji však nelze plně ospravedlnit a zákonitě následují nevýslovné a sžíravé výčitky, o nichž tak dojemně psal Primo Levi.
But, even then, it can never be justified fully, and the nameless, nagging guilt of which Primo Levi wrote so movingly invariably follows.