sudba
podstatné jméno · rod ženský
—
osud, úděl
⋄ Nakonec se smířil se svou krutou sudbou.
—
(zprav. mn.) osudy, životní příběhy
⋄ Sledoval jejich sudby a přemýšlel, jak jim pomoct.
—
zast.
soud, posudek
⋄ Zmírnil svou sudbu i trest.
—
zast., mytol.
sudička
⋄ Sudba se naklonila nad postýlku.